Reklama
 
Blog | Michaela Kunešová

Jak zasvěceně provést po Praze Francouze

Proč mají Francouzi rádi Muchu? A co je překvapí v pražské restauraci? Kam je zavést na Pražském Hradě?

 

Předkrm nebo dezert?

Francouzi jsou zvyklí jíst ve třech krocích. Dávají si obvykle předkrm, hlavní chod a dezert, přičemž všechny tři chody jsou součástí jednoho (denního) jídla. Znamená to, že velikost porcí odpovídá tomu, jak se lze z tohoto jídla zasytit, aniž bychom odcházeli od stolu přejedeni.

Součást francouzské kultury, která se mnohdy vyznačuje decentností? Možná. V každém případě velikost porcí, objednáte-li si v pražské restauraci z jídelního lístku natřikrát, Francouze často překvapí. Česká kuchyně, na rozdíl od té francouzské, staví totiž na jednom chodu, což se může Francouzům zdát málo rafinované. Každopádně předkrm a dezert jíme v Praze a v Čechách často jen v případě, žádá – li si to náš již příliš hladový žaludek obzvlášť naléhavě, pokud tedy netrpíme obezitou.

 

Muchovo muzeum v Panské ulici

Sem Francouzi míří takřka po davech a počet komentářů na tripadvisor.fr dosahuje rekordního množství. Proč je původem český malíř u Francouzů tak známý a oblíbený?

Mucha tvořil nějaký čas v Paříži, což by samo o sobě, stejně jako vášeň Francouzů pro secesi, nebylo zřejmě důvodem pro oblibu takřka masovou. Muchovy květinové vzory, jemné ženské postavy a typickou pastelovou barevnost zná totiž každý Francouz zejména z notoricky známých obalů sušenek LU. Umění českého malíře se tedy ve Francii stalo součástí předmětů každodenní spotřeby.

A to nesmíme zapomenout na šampaňské značky Moët & Chandon.

 

Pozor na Hrad

Pražský Hrad je častým cílem turistů přijíždějících do Prahy. O otevřenosti různých kultur vůči kulturám jiným existují samostatné studie, ale možná mi dáte za pravdu, že v případě Francouzů, ač Evropanů, je vliv vlastní kultury mimořádně silný. Určitá specifika v poznávání nejen Prahy jsou zde dle mého názoru na místě, pokud nestojíme o takové efekty jako je například kulturní šok, neporozumění nebo nezájem.

Hlavní problém při návštěvě Pražského Hradu může spočívat ve skutečnosti, že tato majestátní památka nabízí především české konotace. Je tedy na nás, jaký okruh zvolíme, jak interpretujeme pro našeho francouzského návštěvníka prohlídku třeba Vladislavského sálu či archívu zemských desek (po dlouhém hledání jsem na google.fr narazila na pojem „livre foncier“, tedy něco jako pozemková kniha, která v dobách českých stavů existovala ve Francii pouze na území dnešního Alsaska při hranicích s Německem).

V klášteře sv. Jiří, nejstarším klášteře naší země, kde jsou pochována přemyslovská knížata, jsem se pak od Francouzů „dočkala“ reakce „A bon, c´ est roman“ („Aha, to je románská stavba“ v kontextu „tak teď tomu už rozumím“ ). A je dobré vědět, že se stavebními slohy se Francouzi setkávají v různé formě už od prvního stupně školní docházky, spíše než s encyklopedicky stavěnými hodinami dějepisu. A Praha tak může být v mnoha směrech pozitivní a obohacující zážitek, víme-li, jak na to.

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama