Karikatuře cyklisty se sice pod nápisem „největší ekologické město Německa“ od kola nepráší, nicméně jeho výraz není o to méně sveřepý, konstatuji, když tento malý kreslený vtip odkládám stranou.
Sebeironie je vlastností sympatickou. Jízda na kole do práce každopádně vyžaduje nějaké to menší úsilí, když hned po ránu musíme „hýbnout kostrou“, která se nám za to odmění dobrou kondicí. A je to o to praktičtější, že lze spojit účelné se zdravým.
Proto takový finanční manažer na kole na cyklostezce v Kolíně nad Rýnem není ničím výjimečným. Všechny cesty vedou nikoli do Říma, ale do jeho kanceláře, protože německá města, nejenom Kolín, jsou cyklostezkami přímo protkána.
Ne nadarmo se na stránkách k cyklistické dopravě v Praze uvádí, že „na první pohled nevypadá“, že v Praze vůbec nějaké jsou. V provozu, který je tak silně motorizovaný jen těžko obstojíte, pokud se nechcete stát profesionálním polykačem výfukových plynů. Stejně jako joggeři, kteří vyběhnou navečer do ulic. Přijeli z práce autem?
Až bude v mém korporátu vyhlášen ekologický den dopravy do práce na kole, určitě se přihlásím. Zatím jsem si vyjednala se sousední mateřskou školkou, že moje kolo může stát u jejich plotu. Míním si ho tam pravidelně odstavovat. Škoda, že tam stojí tak samo.
