Reklama
 
Blog | Michaela Kunešová

Všichni se sejdeme v nočním klubu

Málokterý stereotyp dosáhl během posledních let hodnoty takřka převrácené tak jako dochvilnost Němců a Francouzů. S posunem hranic, nástupem eura a spojitostí těchto zemí při konstituování Evropské unie jako by si obě země předaly nešvary a dobré zvyklosti při uskutečňování pracovních a soukromých schůzek, při příležitostech více či méně oficiálních, návštěvy kina či koncertu nevyjímaje.

Byla jsem onehdy dotázána Němci, co je prý pro ně charakteristickou vlastností. Na prvním místě mne napadla přesnost, např. spojení „nebuď tak pinktlich“ (ze slova „punkt“ – bod, tečka nebo přesný) je sice výraz lidový, ale o to více pravděpodobně založený na dlouhodobé osobní zkušenosti. Byla jsem však se svým názorem naprosto odmítnuta. Mladí Němci a přesní? Nikdy. Proč? A nejsem naivní? V té souvislosti jsem si představila davy německé mládeže po nočních klubech na Mallorce, a musela jsem uznat, že čas zde bude nejspíš tím posledním kritériem. Ještě, že jsem nevyrukovala s druhou pro mne typickou německou vlastností – pracovitostí.

Přesnost a dochvilnost ve spojení s Němci neexistují, vezmeme-li v potaz pravidlo, že co není dnes na internetu jako by nebylo. Pojem dochvilnost ve spojení s Němci tam hledám marně. Možná jako kritérium oblíbenosti německých drah, figuruje ovšem – jak příznačné – až na pátém místě.

U Francouzů jsem vždy naopak počítala s akademickou (francouzskou) čtvrthodinkou. Na letišti, v kavárně, na různých místech po městě, ať už to byla Paříž nebo Carcassone si nepamatuji, že bych kdy na své přátele čekala déle než obligátních pět minut vzhledem k nepředvídatelnosti provozu (a často sama přicházela s mírným zpožděním).

Na otázku, jak to mají Francouzi s dochvilností lze s určitostí odpovědět – jak kdy. Na pracovní schůzce si zpoždění nepromíjejí, jsou-li pozváni na večeři, dopřejí často paní domu nějaký ten čas navíc na přípravu. Z jedné takové večeře jsem onehdy chvátala na další akci, byla jsem však zadržena, že se prostě nesluší najíst se a odejít.

Společně strávený čas a projevený zájem jsou důležitým aspektem mezilidských vztahů, čtvrthodinka nehraje roli. A to je vlastně dobře. Nenechat se spoutávat diktátem času v době, která je uspěchaná a často kalkuluje s efekty prvního dojmu. Přemýšlím, co z toho vlastně vyplývá. Stereotypy se vytvářejí na bázi rčení „na každém šprochu pravdy trochu“. Starší generace versus mladší generace má různou míru svázanosti tradicí, životními podmínkami a kulturou. Patřím snad ke generaci mladší, a tak další analyzování a zobecňování na tomto místě by bylo – časově náročné?

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama